I´m lovin´ it

Nejprve zvídavá otázka. Kdo jste, fanoušci z Německa a Ruska?

Velice nás těší váš zájem o navštívení Londýna. A rozhodně přijeďte a potěšte nás. Ale aby v budoucnu nedošlo k nedorozuměním, tak vám musíme oznámit, že v našem skromném apartmánu bohužel spát nemůžete. Maximálně bychom mohli svolit k jedné noci. 

Včera se tu Tomáš rozepisoval o tom, jak pracuje. Aby si čtenářstvo nemyslelo, že já o práci za peníze nemám zájem, rozepíši se dnes o práci já. Sice jí teprve získávám, ale to je možná ještě otravnější než samotný výkon. Nejprve jsem vyplnila mnoho dotazníků a odeslala je různým organizacím. Jak víte z dřívějších článků ozval se pouze místní McDonald´s. Dnes jsem se zůčastnila pohovoru. Nejdříve mi přišlo mnoho pokynů jak bude pohovor probíhat a co si mám vzít na sebe. Podle mailů měl probíhat takto: nejdříve 15 min skutečné činnosti probíhají v kuchyni, pak 15 min rozvohor s několika manažery. A měla jsem přijít v tmavém oblečení, v uzavřených botách a bez šperků. Tyto pokyny jsem pečlivě následovala a dnes ráno jsem vyrazila, s neskrývanými obavami, ku McDonald´s. 

Jak to bylo v reálu. Seděla jsem tam půl hodiny s dalšími lidmi a čekala. Pak si nás jednotlivě vzali k jinému stolečku. Zeptali se na několik otázek. Nakonec se zvláště zatvářili a řekli, že mi dají šanci. Dostala jsem papír které dokumenty si mám nechat BAREVNĚ! okopírovat kam se s nimy mám dostavit, a pak v pondělí přijít zase zpátky. Obzvláště zdůrazňovali ty barevné kopii. I když dost materiálů je černobílých. Celé to trvalo tak tři minuty. 

To je z dneška vše, co bylo zajímavé. 

Vaši