Můj nový kamarád

Jak se pozná, že už jsme se tady zabydleli? Každý se pohybujeme po městě samostatně. Tomáš byl dneska v práci a já dostala dlouhý seznam úkolů.

První: jít se zeptat na práci. A fakt jsem to udělala. Ale neměla jsem sebou životopis a taky ten co jsem s ním mluvila nevěděl jestli bude nějaká práce, protože tam nebyl manažer, takže jsem tam jenom nechala číslo. A trochu si myslím, že říkám jen slova za sebou bez smyslu. Ale to nevadí, protože jsem se zeptala a ten s kterým jsem mluvila mi řekl Nice to meet you.

Druhý:změnit naše čísla v bance. Pohodička, jen tam budu muset ještě jednou, protože jsem neměla Tomášovo číslo účtu.

Třetí: zaplatit nájem. To byla taky pohůdka, ale pak jsme musela jet autobusem zpátky. A už to bylo. 

Nějaký chlapík se mě zeptal kam jede tenhle autobus. A mě už bylo jasný,že si určitě bude chtít povídat. A taky, že jo. Zeptal se mě jestli jsem z ruska. Následně jsem usoudila, že je to jeho balící hláška. A Tomík s tímto soudem souhlasí. Dál se mě vyptával, co tady dělám a jak dlouho tu jsem. Tak jsem mu něco nakecala. Od teď pracuju v Tescu. Samozřejmě to není pravda. No pak ještě nějaký kecy. Pravděpodobně je z Indie, zrovna jsem mu nerozuměla, tak si nejsem jistá. A pak přišla další očekávaná otázka. Nechceš jít se mnou na kafe? A já. Ne, děkuji nechci. Určitě? Ano, nechci. Proč? Máš přítele? Jo. Tak to chápu. Naštěstí se mnou nevystupoval na zastávce. Trochu jsem se bála, že se ho nezbavím. 

Kája si toho taky už všimla. Nikdy se s váma nezačnou bavit normální lidi. Tenhle byl obtloustlej, s ošklivejma slunečníma brýlema a řekl mi, že jsem ruska. Kájo, nechápeš proč se nám to děje?  

Jinak Tomášek je z práce docela unaven. Už dlouho nepracoval, tak je z toho trochu rozhozený. 

Vaši