Olinka je cute

Pamatujete si jak jsem psala o dvou chlapících, co mě oslovili na ulici? Tak mám další do sbírky.

Prvním z nich se Lorenzo. To je trochu odlišný případ. Protože to je kluk, který jeden večer pracoval u nás v Nandosu. Je z jiného Nandosu a požádali ho, aby jeden večer pomáhal u nás. A pak když jsem šla s Ewou na metro tak jsme ho náhodou potkali. Byl teda dost zkouřenej, tak si ani nepamatoval kde nastoupil. Jo a zapoměla jsem, že vystupuje na stejný zastávce jako já. Pak mi nabízel jointa, ale řekla jsem, že už jsem na to moc stará. Jemu je 19.

Tím se dostáváme ke včerejšku. Šla jsem z práce a koho to nepotkám v metru. Lorenza. A pozval mě v úterý na nějakou chlastačku do parku. Ale pak potkal Toma, tak už asi zvaná nejsem.

Ale to není hlavní důvod proč jsem cute. Včera bylo v Nandosu hodně lidí. A u jednoho stolu sedělo 7 lidí. Jeden chlapík se mě nejdříve zeptal jestli opravdu došel česnekový chléb. Pak jsem šla okolo jejich stolu a ptal se mě, jestli nevím kde je blízko nějaký šíša bar, že by to moc rádi vyzkoušeli. To samozřejmě nevím, že jsem v Londýně teprve dva měsíce, tak opravdu nevím. Tak se mě ptal odkud jsem a tak. Tak jsem dál pokračovala v práci a chvátala, abych mohla jít včas domů, protože už bylo zavřeno a oni stále seděli u stolu. No a vycházím z kuchyně a on mě zastaví a na něco se mě ptá. Tak jsem mu napoprvý nerozuměla, tak mi to říká znova. A ptal se mě na to, jestli bych mu nemohla dát číslo. A já se hloupě zeptala, proč? A na to mi odpověděl, že jsem cute, což znamená roztomilá, nebo hezká, nebo tak něco, a že by se mnou chtěl zůstat v kontaktu. 

No prostě zážitek. Pak jsem se trochu styděla chodit kolem jejich stolu. Ale zdvořile jsem odmítla a moje číslo mu nedala. Ale aspon nebyl divnej ani nechutnej. Byl takovej normálně milej. 

Zajímavé je, že oba dva byli italové.

Jinak Tomulín stále čeká na odpovědi, a mezitím dělá práci pro Standu v Čechách. Taky se seznamuju s kočkou, co za mnou chodí na zahradu, když věším prádlo. Mrcha by se asi ráda dostala až do domu, ale to jí nesmím dovolit, tak si s ní ani nepovídám. Potkany už nemáme. Máme už jen slimáky. Tomáš si nechal ponožky přes noc na zemi a ráno bylo poslintaný. Zatím jsme ho ještě nanašli. 

Vaši

Tomášek a práce

Tak se to dneska hnulo. Práce na stavbě samozřejmně další už nebyla, dodavatelé prý stále jen slibují,. Zaplaceno za odpracované dny naštěstí dostanu. Obeslali jsme spoustu ateliérů a odpověděli na pár inzerátů. Moc odpovědí zatím nedorazilo, což je celkem zklamání, asi tu odpovědi mailem moc nefrčí. Mezitím stále dělám vizualizace, co mi dohazuje kamarád Standa z Čech, vydělám sice o 1/3 míň, ale aspoň nějaký příjem to je a nenudím se.

Jsem zklamán z toho, že i když něco umím a chci pracovat, sehnat práci není taková sranda. Většina inzerátů požaduje několikaletou praxi z UK, kterou jde ověřit, ikdyž se jedná o malování. Navíc mají v podmínkách požadavky na růžné kvalifikační karty, osvědčení a podobně. Tudíž to tak jednoduché není.

Ale pryč s trudomyslností, z jednoho ateliéru s názvem MATT se ozvali, jestli se nechci přijít podívat. Samozřejmě jsem nadšeně odpověděl, že jistě. Pár dní se nic nedělo a včera konečně přišla odpověď, sejdeme se ve středu. Když jsem to potvrdil přišla odpověď: 1700?, musel jsem chvíli přemýšlet, ale nakonec mi došlo, že tím myslí, jestli se sejdem v 5 odpoledne.
Ola měla dnes volno, tak jela na schůzku se mno. Dorazili jsme na adresu Leicester Square, ale samozřejmě jsme nemohli najít v bloku budov vstup. V přízení jsou samé restaurace a žádní hlavní dveře, kde by měli třeba zvonek či tabulku s názvem. Věděli jsme, že kancelář je nad restaurací Burger king, ale jak se dostat dovnitř. 10 minut jsem běhali kolem, vlezli jsem dokonce zadním vstupem dovnitř a hledali nějaké indície, kde to může být, se strachem, že nás někdo ze zamestnanců Burger kingu vyhodí, neúspěšně. Musej jsem tedy zavolat, ať si pro mě přijdou. Ukázalo se, že jsem tam byli správně, jen tam opravdu nemají označení ani zvonek. Matt si pro mě přišel na schodiště a uvedl mě dovnitř, přitom vtipkoval, že je to legrační, že se k nim tak těžko dostává a že jsou v anonymitě. Vzal mě do zasedačky a začali jsme neformální pohovor. První otázka, jak jsem je našel, mě zaskočila. Je pravda, že na webu mají jen složení týmu a adresu, realizace a ukázky práce žádné. Ale proč bych jim nezkusil napsat, že? Je to 2 roky starý ateliér složený z asi 8 společníků. Ještě nemají hotovou žádnou realizaci, proto se ničím veřejně neprezentují, ale pracují na několika projektech v Londýně. Ptal se mě na to co si od práce slibuji, co umím a ukázal mi na čem pracují. Skoro to vypadalo, že si přesně sedneme, vizualizace v Maxu, výroba modelů, práce na 3d tiskárně a laserové řezačce jsou věci které hledají a já s nimi mám zkušenosti. Předem nejistý jsem byl jen z otázky o mé představě výše platu. Popravdě jsem řekl, že nemám představu, jak to tu chodí. Načež jsem dostal odpověď, že běžně platí 2000 liber měsíčně pro první 3 měsíce a pak se uvidí, jestli budou spokojeni mohl bych se stát i partnerem (společníkem) a rozjet tu regulérní kariéru. Načež jsem se rozloučili s tím, že to Matt musí ještě probrat s kolegy, jestli pro mě budou mít uplatnění a dá mi do týdne až dvou vědět. 
Odcházel jsem s nadšením a doufám, že to vyjde. Popravdě bych tam rád dělal klidně i za minimální mzdu.

Ola na mě zatím čekala venku na náměstí, kde zrovna probíhala premiéra Pařby ve vegas a dav lidí tam čučel na hvězdy. Když jsem jí vše převyprávěl, byla nadšení se mnou a na oslavu udělala k večeři míchaný vajíčka s kousky klobásy. 

Zatím budu dál pomáhat Standovi s vizoškama a netrpělivě čekat na odpověď.

Vaši 

OlinaHolina a Kočička

Dlouho žádný příspěvek

Přátelé,
již nějakou chvíli se tu neobjevil žádný nový příspěvek. A to z prostého důvodu. Nic se neděje. Já chodím do práce. Domů přijdu unavená. Tak zbytek dne prospím a pak jdu zas do práce. Včera jsem měla dokonce double směnu. Fakt prča.

Aby se tu objevilo něco nového, tak vám popíšu co jíme.
K snídani jíme Müller corner, což je Müller mix. 6 jogurtu stojí 60 korun. Velice příznivá cena.
K obědu jíme to, co doma. I když už jsem se tu pustila i do odvážnějších receptů než je červená omáčka. A to buřt guláš. Jinak taky samozřejmě jíme párky. A kupujem si polský, protože anglický vypadají divně. No jinak v obchodáku je dokonce vyhrazenej prostor v chladáku jen pro polský potraviny. Trochu zvláštní, že tady z toho dělají mnamovky a chutovky a speciální potraviny. Dokonce je to dražší než normální jídlo. A doma když je něco z polska, tak se nad tím ofrňujeme. Z toho vyplívá, že v anglii nejsou všechny potraviny lepší. Jsou stejný. A to srovnávám kaufland a asdu abyste věděli. A maso je tu ještě horší než v kauflandu. Taky ho moc nejíme. Já už ani nemám moc potřebu, protože ho dostávám v práci. Takže chudák Tomáš na tom možná bude trochu bídněji.

Ale na druhou stranu tu dost jíme Kitkatky a Haribo všech možnejch příchutí a Twix a Pringles. To tu levný teda je.

Tomáškovi nové a staré boty

A jak se máte vy? Co je u vás nového? Povolila jsem komentování i neregistrovaným anonymním uživatelům. Tak se s námi podělte o zážitky.

Vaši.

Pracovní zážitky

Poslední dobou nás maličko trápí chmury. Tomášek má tak nějak obtíže s nalezením práce. Ale počítáme stále s dobrou variantou rychlého nalezení. Mezitím vám zde povyprávím mé zážitky z práce.

Události budou popsány retrospektivně.
Včera jsem se teda dozvěděla poměrně krutou věc. A to, že budu mít po tři měsíce každou směnu večerní. Včera mi uklízení trvalo tak dlouho, že jsem nestihla ani poslední metro, takže jsem musela jet autobusama. Naštěstí to netrvá tak dlouho jak jsem myslela. A i v 1 v noci jezdí normální lidé. Nejhorší je uklízení. Mě to trvá tak 1,5 hodiny i víc. Snad se zrychlím, protože je to fakt hrůza, jsem z toho celá  namožená.
Je to teda docela makačka. Obsluhování lidí je náročný a včera si tři stoly stěžovali. Ale to nebylo na měl, bylo to na přípravu potravy.Jedna paní se podivovala, že má snad ty nejmenší křidýlka co kdy viděla. Další si stěžovala, že za takhle málo hranolků nebude platit 2,5. A ještě něco.
Den předtím byl, ale úspěšnějším dnem. Bylo teda docela narváno, a několik oslav najednou. A jeden stůl asi s 10 lidma, si objednal tak 7 zákusků. Tak jsem jim je postupně nosila. Pak zaplatili, já jim donesla vrácení. A chlapík řekl: "To je pro vás." a já "opravdu" a on "no jasně" a šla jsem domů se čtyřma librama v kapse. Pak jsem dostala ještě asi 80 centů. Dále večer občas zbyde nějaké jídlo. Někdo si nevyzvedne take-away, nebo tak něco. Tak jsem ještě ten den dostala domů 10 kuřecích křídel, 4 rýže, 1 kaši a 1 hranolky. Křídla a hranolky Tomáš spořádal ještě večer, a byla to fakt mnamka.
Minulá neděle. To byl extrémní opruz. Pro začátek nejela naše linka metra. Takže jsem si našla jak pojedu a vyjela s půl hodinovou rezervou. Od nás na další zastávku jela náhradní doprava. Pak dál ale už ne. Takže jsem chtěla jet normální linkou. Tak si čekám na zastávce, se mnou dav lidí. Jede kolem autobus a ani nezastaví. Za dalších 5 min. jede další taky nezastaví. Další zastaví o zastávku před, která je vzdálená tak 30 metrů. Tam nastupují lidi. Na zastávce, kde stojím já, zastaví, ale neotevře dveře na nástup. Tak přejdu na tu dřívější. Za dalších pět minut autobus, ten dvěře otevře, ale já se tam nestihnu nacpat. A kouknu na hodiny a je pět a já mám být v práci. Tak jsem jim zavolala, že budu mít zpoždění. Přijede další autobus, a já se do něj konečně nacpu. Ale aby toho nebylo málo. Tak řidič vypne motor a řekne, že nepojede, dokud několik lidí nevystoupí. Ještě stojí na zastávce, a vepředu chlapík řekne jinýmu at nesedí na místě pro zavazadla, že tam má nákup. Druhej mu něco odpoví, a první na něj začne křičet. A vypadalo, že se poperou. Mezitím lidi začnou vystupovat, protože přijeli další dva autobusy, který měli tak 20 min zpoždění, a nelíbí se jim kam situace v autobuse směřuje. Naštěstí dva chlapíky od sebe odtrhnou a donutí toho druhýho vystoupit. A autobus se konečně rozjede. Ale je děsná zácpa, takže se do práce dostanu až s půlhodinovým zpožděním.
A tam mě čeká nemilé překvapení. Je svátek indických rodin. A  do Nandosu jich na večeři přišlo snad 100 milionů. Takže celou dobu poslouchám: musíš se zrychlit, přidej, rychleji. Před zavíčkou se to už trochu uklidnilo a já v půl 10 mohla mít konečně přestávku. A jak přijdu nahoru, tak zjistím, že je tam na stole kila nádobí a bordelu. Takže mi úklid po celém dni trval 2,5 hodiny. Hrůza. A druhej den mi Inga říká, že po mě musela ráno znova vytřít, že se mám příště víc snažit. Jsem zvědavá na pátek, kdy taky chodí hodně lidí a já tam budu pobíhat a uklízet sama.

Nando´s z venku

Dále k veselšímu tématu. A to je espreso. Zatím jsme ještě nevychytali nejlepší kávu. Ale některá už chutná výborně. Laborujeme s nastavením mlýnku a množstvím kafe, které máme dát do páky. A taky nemáme nijak zvášt dobrou kávu, tak výsledná chut je ovlivněná i tímto.

První povedené espreso

Jak víte potkan je mrtvej, ale deraatizátor přišel a nastražil další pasti. Zhodnotil, že pravděpodobně přišel kočičíma dvířkama. Byl to správnej anglán, kterej mluvil těžko srozumitelnou angličtinou. Ale nějak jsem to tam s ním vyřešila.

O sprchování se slimákem jsem vás již také informovala. A aby toho nebylo málo, tak jsem jednoho našla i u nás v pokoji na zemi. Ano v pokoji nám lezou slimáci. V tomto ohledu jsem správnou dcerou své matky, která mě vytrénovala ve vraždění slimáků, a slimáka jsem vzala do kapesníku a venku ho rozšlápla. Ještě, ale nejsem tak zkušení a zatím je nestříhám.

To je asi tak všechno zajímavého z posledních dní. Brzy se ozveme s dalšími zážitky.

Vaši

Zatímco Ola maká

Olinka je dneska na večerní, tak Vás zatím seznámím s posledním děním.

V prvé řadě už asi nemám práci. Dokončili jsme byt a ještě ten týden měla začít další práce. Jak to tak bývá práce nikde a jestli něco bude a kdy jsem se nedozvěděl. Naděje po týdnu pohasly  a raději se soustředím na hledání nové práce. Nezačali jsme moc vesele, co?

Když není práce tady, nevadí. Doma (v Čechách) je práce dost a Standa, kolega vizualizér, je rád, že mu pomůžu. Poslední 4 dny pracuji na vizualizacích pro český ateliér a vydělávám alespoň nějaké peníze. Jediné co se oproti práci doma změnilo je výhled z okna a pokladní z obchoďáku, když nakupujem, která mluví divnou řečí.

Mezičas si tu průběžně krátíme prací na kávovaru. Ano hned druhý týden jsem koupili na Ebayi nefunkční espresovač Gaggia Classic. V popisu stálo, rozebral jsem jí, abych jí vyčistil a po složení vyhodila pojistky, od té doby se na ní práší a teď jí prodávám. Vyhráli jsme aukci za 30 liber (asi 1000Kč). Což je za nefunkční kávovar dost, ale nový stojí 8000 a moc věcí, co by se mohli podělat uvnitř není.
Museli jsem si pro ní dojet vlakem kousek za Londýn do Swanley, kde nám příjenmý chlapík Steve popřál hodně štěstí s opravou. Doma jsme jí otevřeli a já zkontroloval zapojení. Musím pochválit inženýry z Itálie, tenhle kávovar je naprosto jednoduché zařízení bez elektroniky, pár drátů přímo propojuje necelou desítku dílů.

 Hned jsem našel chybu v zapojení přívodního kabelu. Špatně označené kabely fáze a nula byly přehozené. Po opravení vedení jsem kávovar připojili a podařilo se nám ho zapnout bez vyhození pojistek. Bojler se ohřívá a čerpadlo vrčí, vypadá to dobře.
Po nalití vody ale zjišťujeme další závadu, čerpadlo nenatáhne vodu. Následuje rozebrání a vyčištění čerpadla. Další pokus, voda jde dovnitř, ale neteče pro změnu z hlavy, ale přepadem zpět. Rozhodli jsem se kávovar komplet rozebrat a vyčistit. Objednáváme nová těsnění a odvápňovač.
Konečně vše po necelém týdnu dorazilo. Rozebírám vše, co jde snadněji a čistíme každý díl od vodního kamene. Znečištění není tak hrozné. Ventily nerozdělávám a jen je celé namáčíme, snad to bude stačit. Po zpětném sestavení stále neteče voda z hlavy. Zagooglim co to asi může ještě být. Samozřejmě jeden ze dvou ventilů, které jsem nerozdělal. Postupně s trochou námahy rozdělávám jeden ventil a pak druhý a jednotlivé dírky propichujeme a čestíme v octu. Konečně jsme našli tu jednu malou direčku, která byla uplně ucpaná. Na jednom foru psali, že je to tak běžná závada, že by to mělo být zveřejněno někde na první straně.


Nicméně Ola musela do práce a já dnes vše poskládal dohromady. Voda už konečně teče, podařilo se mi zhruba nastavit správný tlak na 9 barů a vše včetně páry funguje. Zítra už stoj jen naposledy propláchneme a zkusíme první kávu. Opravdu se na ní těším. Kávovar si nakonec plánujeme vzít sebou domů, pokud bude vařit dobrou kávu.

Suma sumárum nás to všechno vyšlo na 60liber (1800kč): 30liber kávovar, 20liber výlet do Swanley, 10liber těsnění a odvápňovač a skvělý pocit z dobře odvedené práce k nezaplacení.

Vau to je dlouhý.

Poslední vzrušení v baráku způsobil potkan. Ola včera večer v kuchyni viděla myš na mrazáku, jak někomu žere jídlo. Na kluky dnes vybafla z odpaďáku a nebyla to myš, ale potkan. Koupili past a za nějakou chvíli se ta obluda chytla. V pondělí ještě přijde deratizátor, na kontrolu. Ola řiká, že je to tu asi běžný, v práci prej všechno přikrejvaj na noc, aby jim po tom nelezli myši.

O zábavu tu máme postaráno.

Vaši

Tam kde lišky dávají dobrou noc

Včera jsem byla poprvé v práci za peníze. A bylo to fajn. Přibližně to samé, co jsem dělala v neděli. Vlastně úplně to samé. Tentokrát jsem, ale byla do rodiny přivítáná oficiálně. A dokonce jsem dostala Welcome balíček. V něm je má osobní Nandos kniha a jedna peri-peri omáčka. A protože pořád chodím a něco dělám a usmívám se, tak směna rychle uteče. A ani uklízení není nic hrozného. A ještě navíc mám placenou půlhodinovou pauzu, a k jídlu si můžu dát cokoliv, co bude stát do 10 liber. Takže začnu plánovat, jak to udělat abych ochutnala všechno, co jde.

Taky jsem měla trochu obavy z nočního jezdění domů. Ale metro jede až do 0:45, proto bych ho pokaždé měla stihnout. A včera bylo docela plné, a převážně tam byli lidé vracející se z práce. Žádná divná individua. A k metru pro mě přijel Tomáš na kole, na kterém má perfektní blikačky.

A nyní se dostáváme k tomu, proč se to dneska jmenuje, tak jak se to jmenuje. Daine, včera jsme spatřili lišku. Ani se nás nijak nebála, dokonce vypadala přítulně. Pak uviděla jinou lišku. A pravděpodobně se chtěla spářit. Tak začala jí začal honit a vydávala u toho mňoukavý zvuk. Po pár metrech jsem spatřili další. Aby nebylo dost zvířecích návštěv, tak jsem se pak ještě sprchovala se slimákem.

Slimák ve sprše

Liška ve tmě

Z vašich komentářů jsem usoudila, že byste měli zájem o to, abych vám ukázala náš každodenní život. Bude se snažit to splnit.

Ulice kde sídlí naše ubytovací agentura

Supermarket, kde rádi nakupujeme

Tomáš vaří

A nakonec bych se chtěla omluvit blogerce Caroline Blogerka Caroline a její blog. Teprve teď mi došlo, jak jsou si podobné názvy našich blogů. Nebylo to záměrně okopírováno. Ale takhle pojmenovat blog se prostě nabízí.

Na závěr Londýn II: Stále jsme tu.

Vaši

Kuře a kachna

Třikrát hurá! Dneska jsem byla zpravena o tom, že jsem získala práci. V Nandosu http://nandos.co.uk/ , abyste měli představu jak to vypadá. A jsme z toho opravdu nadšení. Tudíž od čtvrtka nastupuji do pravidelné práce.

Dále jsme dnes opět vyrazili na výlet. Dnešním cílem byl Millenium Dome, aliaz O2 aréna. Mysleli jsme, že z metra vylezeme někde o kousek dál a kousek k tomu půjdeme. Ale ne, jen co jsme vylezili z metra tak to tam stálo. A mimochodem na této stanici jsou zavírací dveře před kolejeme, takže tam nikdo nemůže spadnout, celkem podivnost. K Millenium dome se dá říct asi toto. Až si něco ušetříme tak se tam vydáme znovu a přelezeme to. Samozřejmě s profesionálním jištěním a doprovodem. 

Abysme také protáhli nohy, unavené celodenním polehávání, jsme se vydali podél Temže k vodním bariérám. Ale nevíme, jak fungují. To bude program dnešního večera, vyzkoumat k čemu přesně tam jsou a jak přesně fungují. Cestou kolem řeky, kdy je nejdřív krásně upravená cesta s hřištěm a lavičkama, a pak průchod kolem pískovny a různých jiných továren, jsem přišla na to, co bych se chtěla naučit. Plachtění. A taky bych chtěla mít svojí malou plachetničku a plachtit si po jezerech v Lake district. Pokud vám to připomíná nějakou knihu, tak jo. Tento sen pochází dost i z ní. 

Všimněte si zajímavého detailu těch dvou slečen, ne mého vymaštěného pohledu

U bariér jsme potkali skupinku staroušků, kteří tam byli na výletě. A jedna babča vypadala úžasně. Upravená a tak dobře staromilsky oblečená a k tomu měla lesklý boty na úzkým podpatku a v ruce cigáro.

Dnes to byl velice povedený den a skvělý výlet. 

Vaši

První pracovní zkušenosti

Tak už mám taky za sebou pracovní zkušenosti. První je podepsání smlouvy v McDonalds, ale mám jí doma. Tam jsem poslouchala, jak je mekáč friendly, a jídlo je z bio anglických chovů a tak. Nic moc zajmavého. 

A poté v návaznosti na sobotní pohovor v Nandosu, 5-ti hodinová zkušební směna. Je to docela drsný nevědět jestli dostanete práci a jít na plac a obsluhovat lidi. Trochu jsem se toho obávala, protože jsem neměla tušení, co mě čeka, ale nakonec to bylo docela zábavný a hlavně poučný. Vypadalo to následovně:

Nejdříve jsem podepsala papír, že rozumím bezpečnosti, pak jsem dostala černý tričku a zástěrku a šla pracovat. K zaučování mi přidělili Ingu. Ta se mě hned na začátku zeptala, jestli mluvím rusky. Já, že ne. Tak na mě vybalili zběsile rychlou angličtinu. Ne úplně vždycky jsem přesně rozuměla, co mi říká, ale základní myšlenku jsem vždycky pochopila. No pak mi ukázala, jak se lidé usazují ke stolům, potom se jich uprostřed jídla přijdete zeptat jestli jim chutná a jestli nepotřebují něco dalšího. Když dojedí, tak přijdete odnesete jejich talíře a nabídnete jim desert. A to pořád dokola. Ještě jsou tam nějaké podrobnosti, jako kdy se menu dává dolu a kdy nahoru, ale to vás ani moc nemusí zajímat. A nikdo se neptá, jak umíš anglicky. Prostě mluvíš. 

Jednou mě nějací lidé požádali o menu. Tak jsem jim ho donesla, a oni že ne, že chtěji majo. A já cože. Majo. Znova cože. No majonese. TO už jsem pochopila. (A říkali to s anglickým přízvukem, kdyby řekli majo, tak tomu rozumím.) Tak jim přinesu majo. A oni, že by chtěli ještě jednu. Tu jsem taky samo donesla. A pak jsem se jejich stolu projistotu vyhýbala. 

Jestli mě přijmou se dozvím v úterý. Do této doby budu dělat něco hrozně tajného. 

Tomík mezitím rozebral a složil celé kolo. A začíná posílat portfolia, tak uvidíme jak to s námy dopadne. Po dnešní makačce, jsem docela unavená. Tak se nic zajímavějšího nedočtete. 

A pozdravujeme dívky v Bordeaux. Užijte si váš výlet.

Vaši

All i wanna do is.. Bicycle, bicycle

Překvapení dnešního dne, je zárověň i rozuzlení včerejší záhady. Dopoledne mi přišla SMS, kam sem mám dostavit na pohovor. A představte si, že to bylo z Caffé Nero. Ano, byl to pohovor na baristu. Něco co bych tu opravdu chtěla dělat. Byla jsem nadšená a překvapená. No a dneska jsem tam šla. Paní mluvila krásným srozumitelným přízvukem, tak jsem povídala a odpovídala. Já si myslím, že mi to celkem šlo. Takže mi v úterý zavolá jestli jo nebo ne. 
No burgerking nevyšel, černoch nevolal. Zítra mám další pohovor. A teď řeším dilema, jestli čekat na úterý i kdyby to nevyšlo. Nebo vzít McDonalds na noční. 

Trochu veselejší část dne.  Tomík našel pumpičku na galusky.
Tudíž jsme zkoušeli kolo. Tom na tom vypadá normálně. A to je vlastně dost dobrý, když na normálně velkých dopravních prostředcích vypadá jak sršeň na lentilce. A já na něj taky vylezu. Aby mě to nerozřízlo vejpůl musím být nakloněná, když na něj lezu a slézám. A nemůžu sedět na sedle. Jinak je to skvělý kolo. Trochu zvláštní jsou řídítka, a na brzdy jsem ani nedosáhla. Tak jsem musela počkat až kolo samo zpomalí a pak teprve hupsnout dolů. 

Ano našel jsem pumpičku a trochu dofouknul kola, ještě to není ono, ale už se na tom dá jezdit. 
Překonal jsem se, nenechal se rozptylovat a dodělal portfolio. Z čehož mám fakt radost a dokonce mi večer zbyl čas na zkoušku kola. Byla to vpodstatě moje první jízda na silničním kole v životě. Ještě štěstí, že je tu rovina. Jízda je dost odlišná od horáku nebo ukrajiny, kterou používám doma. Jede to neskutečně rychle skoro bez námahy, zatáčení je asi nejdivnější a brzdy zatím bohužel moc nebrzdí na to jak to jede. Ale je to paráda, už potřebuju jen zámek a můžu vyrazit do města.

Dnes mi navíc spolubydlící nabídl prohlídku ateliéru, kde pracuje. Je stavební inženýr a pracuje se 7 architekty po škole. Ukáže mi co dělají a možná dohodí nějaký kontakt na práci. Uvidíme.

Dnešek byl pro nás úspěšný s přísliby možné budoucnosti, snad se nám něco z toho vyplní.

Vaši

20 DNÍ

Již několik dní zde nepřibyl žádný nový článek. Má to prostý důvod. Nic zajímavého se nestalo. Nebo jsme byli příliš líní něco napsat. Dnes se dočkáte velké shrnutí děje se zajímavou zápletkou.

Kapitola první. Já a práce.

Pravděpodobně nejzajímavější téma týdne. V McDonald´s jsou mrchy. Protože jsem jim řekla, že nechci na noční. Ale oni se rozhodli, že chci. Proto mojí online žádost přepsali. Takže to nic.

Dneska jsem byla v Burger Kingu. Tam už to vypadalo líp. Černoch se mě neptal, co se mi líbí na burgerkingu, ale jak daleko bych to tam měla. Potkala jsem tam zajímavé lidi. Jeden postarší muž. A tím postarší myslím tak 35, který se mezi ostatní, přibližně 25-ti leté, hodil jak cibule do šlehačky s ananasem. Řek. Dost ukecanej. U stolku jsem seděla já, maďarka a španěl. A říkal, že květen je nejlepší na shánění a radil jak se máme na pohovory oblíkat. Má to být černé oblečení. Abysme vypadali jako oni. Interviewer byl černoch, tak nevím jak to myslel. Ostatní dva spolusedící byli normální. Ještě nevím jestli jsem práci získala. 

Další zastávka byla další Costacoffe, za chvíli budou mít moje životopisy po celém londýně. A vedle jiná restaurace, tak jsem si řekla, že to tam zkusím. A náhodou zrovna někoho hledají, takže mám domluvený další pohovor na sobotu.

Odpoledne doma telofonát. A nějaká žena se mi představila a řekla mi odkud je. Jestli mám stále zájem o práci u nich. Zítra mi pošle sms s údaji kam se mám dostavit na pohovor. Blbý je, že nemám ponětí, co to bylo, protože jsem jí nerozuměla. Tudíž zítra někde s někým pohovor. Varianty odkud mi volali jsou: jedna nebo druhá uklízecí agentura. 

Kapitola druhá. Tomáš a portfolio.

Pracuje na něm. A už je ve dvou třetinách.

Kapitola třetí. Tomáš a kolo.

To ho baví mnohem víc, než portfolio. A ano Tomáš má kolo. Má trochu pech, protože nemá pumpičku. A galusky jsou dost úplně měkký. A jednu si dokonce vypustil úplně. Mě to kolo zas tak nebere. Je hrozně veliký. Nemůžu na něm jezdit. 

Kapitola čtvrtá. Spolubydlící.

Jednou našemu sousedovi jsme začali přezdívat mafián. Trochu tak vypadá a má podezřelou práci. Dobře nic o jeho práci nevíme, ale domů ho někdo vozí autem. Jeho přítelkyně je celý den doma. Často skypuje. Nikola, které bydlela v našem pokoji dřívě, mi vyprávěla, že to takhle dělá už půl roku. A včera jsem je slyšela při sexu.

Nezapomeňte s námi sdílet i vaše zážitky. Jako Caroline, nebo Lenička.

A nebojte se nás chválit.

Vaši