Čas dozrál k tomu abych naše čtenářstvo zpravila o průběhu návštěvy Marti, Káji a Martina
Příjezd
Myslela jsem, že po jedné návštěvě budu mít všechno natrénováno a vyzvednutí u autobusu bude rutinní záležitost.
Na místo jsem dorazila včas. Vidím tam jeden žlutý autobus tak se jdu zeptat jestli ten z Prahy už přijel. A ona, že ne. Tak čekám a čekám a pak mi dojde, že nepřijedou se Student ageny ale s Eurolines. A ty evidentně nejezdí na nejpodivnější místo, ale normálně na autobusové nádraží. A já hlupka si nevzala českou simku, z anglickýho čísla mi nejde zavolat a kolem není žádná trafika, kde bych si mohla koupit novou simku. Tak tam pobíhám a šílím. Našla jsem budku, ale nešlo vytočit český číslo. I na ten autobusák jsem se šla podívat. Panikařím a volám Tomášovi. Ten naštěstí svojí českou simku má a naštěstí pracuje nedaleko od tamtad. Takže jedu za Tomem volám holkám a dozvím se, že jsou ještě na autobusáku a kde jsem jako já. Pak už jsme se naštěstí našli.
Dostala jsem od holek sešit s památkama, že mám jako vymyslet jak to uděláme. Při sepisování se ptám Marti, jestli chtějí navštívit i Greenwich. A Martě se ptá jak je to daleko. Tak říkám, že dost. A její odpověd byla přesně tato: "Tak to ne. No bóže poledník můžu vidět i v Pacově."
Po ubytování v hotelu, který vypadá skoro jako náš dům, vyrážíme k návštěvě prvních památek. Protože londýnská doprava není úplně nejlevnější celá cesta probíhá pěšky. Tudíž obrážíme jenom nejbližší památky. Jako palác a Westminster a Piccadily. A hlavně první meal deal návštěvy. Z něhož se stane pravidelný oběd. Já jsem unavená ze stresu, holky a Martin z cesty, tak se dnes brzy rozcházíme a já jedu a oni jdou domů.
Muzea
Další den, setkání snad už bude lepší. Nebylo, já myslela, že se potkáme dole v metru. Návštěva si to nemyslela. Ale našli jsme se. Přišla jsem tak akorát abych stihla Káju a Martina při focení u vozíku na King´s Cross.
Dalším bodem seznamu byla Baker street. Nachází se tam muzeum Sherlocka Holmese. Našli jsme ho podle dlouhé řady turistů. Tak tam stojíme na druhé straně ulice a Kája kouká na autobusy a že jeden jede na Abbey road. Tak jsme jeli. Jen jsme nevěděli jak poznáme ten správný přechod.
A skoro jsme to nezvládli, nakonec jsme vystoupili až o zastávku dál. A překvapivě na londýn nebla 50 metrů od tý předchozí. Tam musí být řidiči asi trochu nasraný, protože jsou tam bláznivý turisti co se po přechodě procházejí sem a tam.
 |
| Tuhle kachnu jsme fotily všechny tři, takže je fakt zajímavá |
Je trochu zima, tak se rozhodneme že se vydáme do muzeí. Jdeme cestou přes Hyde park. Kde jsou roztomilé veverky. Ale je tam zima a máme hlad a chce se nám čůrat a prší. Tak rychle pokračujeme dál. Najdeme muzea, okoukneme, že u Science muzea je menší fronta a vydáváme se hledat Tesco. Což nebyl úplně nejjednodušší úkol. Obešli jsme pár ulic než jsme ho našli. Ale našli. A k obědu mám, všemi oblíbený, Meal deal.
Science muzeum je skvělý a úžasný a supercool. I když výstava medicíny je trochu nuda. Ještěže umím číst hieroglify. A expozice veterinální medicíny není ani nuda, ale naprostý nic. Jedna místnost se sochou koně. Zato zbytek stál za to, nejlepší by bylo strávit tam celý den.
 |
| Plakát z muzea |
|
Natural history muzeum už mám nezbývalo moc času, tak jsme se rozhodli, že půjdeme jenom na zajímavé atrakce. Takže jsme se rovnou vydali na T-rexe. Vystáli jsme si dlouhou frontu. Já s Marťou jsme čekali magnicifentní kostru obřího T-rexe. A nakonec to byl jen trapný T-rex z Jurskýho parku. Tudíž trochu zklamání. Tak jsme si šli spravit náladu k modrý velrybě. Muzeum už ale zavíralo tak nás vyhnali do ulic.
 |
| Evidentě byl znuděnej |
Co budeme dělat. Pojedeme ke stadionu Chelsea. Zkusíme to metrem, ale tam mraky lidí čeká jenom u terminálů. Tak jdem na autobus. Jeden jede pravděpodobným směrem kam chceme, tak ho doběhneme a uvidíme kam nás doveze. A překvapivě zastavuje přímo před stadionem. Jelikož z Chelsea známe jenom Petra Čecha, tak se ptáme Martina, jestli ten koho vidíme je známej fotbalista. A bohužel není, takže se fotit musí jen u plakátů. A protože den byl vyčerpávající rozcházíme se a jedem domů.
Od Toweru zpátky do hotelu
Následující den je krásné slunečné počasí, tak proč nejít nejoblíbenější turistickou trasu kolem řeky. Kde je jako obvykle krásně. Kolem oběda přijde obvyklé hledání Tesca a meal dealu. Nakonec najdeme Sainsbury, a oběd jíme před Tate Gallery. Kam se jdeme i podívat. A poté? No znáte to. St.Pauls Cathedral a pak Twinnings obchod a Trafalgar a focení na lvu.
Pak ještě Leicester square, kde jsme zašli do M´ms world. Což jako bonbony to jsou dobrý a nápad, že si tam do pytlíčku můžeš nasypat jaký barvy chceš je taky fajn, ale ty lidi. Bylo tam úplně narváno a všichni se tam fotili u každýho panáka a kupovali plyšáky a hrníčky. Asi mi něco uniklo, protože mě to zas tak záživný nepřišlo.
Poslední věcí na seznamu bylo China town. Ve skutečnosti je to asi jen 5 ulic. Všechny nápisy jsou čínsky i anglicky a všude jsou jenom čínani.
Jelikož holky a Martin chtěli šetřit tak si ten den koupili jenom jeden lístek k Toweru, tím pádem museli ještě dojít do hotelu. Podle jejich slov druhý den, to byla celkem makačka, protože ještě museli dojít nakoupit oběd.
Camden Town a loučení
Poslední den návštěvy jsem musela jít ráno do práce, tak jsme se měli sejít až tam a dýl. Tentokrát se k nám připojil i Tomáš. A jak se zdá, domluva při této návštěvě nebyla jednoduchá. Tentokrát už jsem si vzala český číslo a tak. Ale zas se mi vybil telefon a jak jsem následně zjistila, nemám žádné číslo uložené na simkách. Takže jsem musela přes facebook zjistit Zelči číslo a pak jí volat. Naštěstí se to povedlo. Jinak bysme všichni bloudili po tržnici a nikdy se nenašli.
Jelikož návštěva tam byla už rána, tak už neměla náladu to procházet znova s náma, tak nám jenom ukázali dobré jídlo a záchody, a pak jsme se museli rozloučit. Zelče se skoro povedlo nebrečet.
O cestě zpátky vám nic napsat nemůžu, protože jsem na ní nebyla, ale slyšela jsem, že seděli na pětce s prostorově výrazným párem.
Vaši
