Tomův první post

Ach jo, musím prej něco napsat, aby to nebyla jen Olinky one man show.

Dnešek byl ve znamení pohovoru pro získání National Insurance Number. Dopoledne před telefonem domluvenou schůzkou jsem usilovně hledali přesnou adresu Jobcentra, kterou jsme samozřejmě nemohli najít. Projížděli jsme google a street view, až se zadařilo, jen jsme si nebyli jisti, jestli je to správně. Než jsme opustili byt, přistál ve schránce dopis s pozvánkou pro Olgu Tackovou na pohovor. Můj nedorazil, asi chyba v matrixu. Ověřili jsme si adresu v pozvánce a vesele vyrazili na cestu. Cestou mi úsměv pomalu tuhl na tváři, ale dělal jsem že nic, snad si toho Ola nevšimla.

Při koupi obědu se kuchař přičmoudlík pousmál nad Olinou odpovědí "Yes please" na otázku, jestli chce zeleninu do burgru.

Mírně nervózní jsem vstoupil do centra a čekal co se bude dít. Rozdělili si nás do skupin a postupně odvedli do kanceláří. Můj imigrační pracovník byl od pohledu příjemný chlapík. Začali jsem formálně, ale po chvíli byl s vážností konec. Vypadlo z něj, že je příjemná změna nemít tam jen samé Poláky a že s Čechy se často při pohovorech nepotkává. Vyplňovali jsme údaje v dotazníku a on pokračoval se svým zájmem o česko. Je prý trochu jiné než Polsko

 a rád se o něj zajímá. Dokonce se prý trochu učil i česky. Na čež mě uzemnil výzvou, abych se ho česky zeptal na něco jednoduchého. Na mou otázku "Jak se máte", odpovídal jmenuji se Malcolm, což mu neprošlo. Pokračujeme ve vyplňování "Do you have a job?" "No, I´m looking for it." a jak se to prý řekne česky, odpovídám "Hledám práci". Opakuje to a já odpovídám "Ano". Usměje se a je vidět, že ano mu není cizí. Nad kolonkou Job říká "Hleda praci" ,ale dodává, že do formuláře to napíšeme radši anglicky. Na konci mě požádá o kontrolu formuláře(check) a zkouší na mě vtípek s podobností check a Czech. Vtip, ač jsem ho pochopil, nepadá na úrodnou půdu. Aby se pracovník ujistil, že jsem vtip pochopil, píše mi ona slova na papír, což už vtipné rozhodně není, ale přejdeme to úsměvem. Je na něm vidět, že je setkáním potěšen a já jsem rád, že se pohovor nesl v tomto trochu zváštním duchu.

Cestou sem jsem potkali doubledeckery, co jeli na nádraží Kings Cross, tak jsme tam po pohovoru zajeli. Samozřejmě tu nechybí obchůdek s blbostmi z Harryho Pottera, kde se Olinka proměnila v desetiletý děcko.

Prý sen všech knihovníků, říká. Před obchodem je ve zdi zaražený vozík s kufry HP, kde se stojí fronta na fotku. Každý dostane šálu kolem krku a může se vyfotit. Vystát frontu jsme nemuseli, prý si jí Ola vystojí až za ní přijedou podobně postižení knihovníci.

Už je pozdě odpoledne a nás už zase bolej nohy, prdíme na to a jedeme domu. 

V Leytonu musíme ještě koupit žárovku v místním Hornbachu(B&Q). Mají tu 2 druhy patic šroubovací a bajonetovou. Bereme klasickou šroubovací. Doma nás čeká zdrcující zjištění, že potřebujeme tu bajonetovou. Jsme opravdu unavení a hladoví, ale po večeři jdeme zpět žárovku vyměnit, aby jsme nebyli zase po tmě.

Vaši