Jak se fotí architektura

Pro ty které by to zajímalo tu máme malou exkursi do světa focení, především architektury.

Focení architektury je jedna z disciplín fotografie, která má svá specifika a jak jsme se v Ateliéru přesvědčili, modní fotografové ji většinou neovládají.

Prvním problémem je kompozice a zaměření pozornosti. Je jasné, že kdo není architekt může mít problém s tím, co má ukázat a na co se zameřit. Zmíněný modní fotograf pro ateliér nafotil sice zajímavé a pěkné fotky, ale o prostoru interiéru nám toho mnoho neřekli, prostě se soustředil na úplně jiné cíle, než my. Do jisté míry je to záležitost úhlu pohledu, sto lidí sto chutí, a samozřejmě jim neupírám možnost přinést i zajímavé a nečekané pohledy.

Druhý a podstatnější problém je technická stránka věci. Ve fotografii architektury se snažíme ukázat, jak stavba ve skutečnosti vypadá. A jak všichni víme svislice jsou prostě rovnoběžné a stavba nám nikam nepadá. Okem to každý vidí, pokud se zrovna nejedná o mrakodrap nebo hodně blízký pohled vzhůru. Proto se ve fotografii architektury snažíme padání staveb vyhnout. Ono padání je způsobeno natočením fotoaparátu z vodorovné roviny nahoru nebo dolu. Tím, že se natočí rovina snímače do jiného než pravého úhlu od pozorovaného objektu, promítaný obraz na snímači bude vždycky zkreslený.

Tohle jsem si v poslední době uvědomil při pohledu na naše ateliérové stránky. Ve chvíli, kdy je vidět jedna fotka na stránku, tak padání pohledu nijak neruší, ale jakmile je těsně vedle sebe několik fotek, tak si říkám co se tady děje. Pohled jednou směřuje víc nebo míň dolu a pak zase trochu nahoru a podlaha mezi jednotlivými snímky vypadá, že plave. Člověk si pak skoro připadá jak pod vlivem.

Opileckému pohledu se můžeme vyhnout několika způsoby.

1. Pořídit co nejširší možný objektiv, aby se do záběru vešel co největší pohled, a mít dostatek megapixlů na následné ořezávání. Držet fotoaparát vždy vodorovně a vpodstatě se vyprdnout na kompozici. Kompozici řešit až ve photoshopu oříznutím přebytečného místa (oblohy, země a podobně).

Osa objektivu vodorovně, vše krásně svislé. Jen se občas celý fotografovaný objekt nevejde do záběru.

_ nevýhody
Problémem je, že ztrácíte podstatnou část rozlišení snímku a bez užitku ho vyhodíte.
Široké ohnisko má specifické podání perspektivy, trochu odlišné od lidského oka. Prostor se zdá větší a objekty vzdálenější.
Pokud nemáte dost místa na dostatečné ustoupení dozadu, aby se vám vysoká budova vešla do záběru celá, jste nahraní a musíte naklopit foťák vzhůru.

2. Vyprdnout se na padání a vyřešit ho až ve photoshopu. Nemusíte mít ultra široký objektiv ani tolik megapixlů, prostě to nějak nakomponujete svislice nesvislice a vyfotíte. Doma ve photoshopu se pak budete snažit svislice srovnat a trefit správnou perspektivu.

Původní snímek, trošku nám to padá.

No to už je lepší, už jen oříznout okraje.

Je to nějak těsný. Při stejném poměru stran, přijdeme o značnou část símku.

 _ nevýhody
Musíte komponovat snímek s dostatečnou rezervou místa na kraji, protože po opravení perspektivy je nutné snímek oříznout. Neztrácíte tolik materiálu jako v prvním případě, ale velmi často se může stát, že prostě nemáte dostatek místa kolem a po srovnání a oříznutí, se nepříznivě změní kompozice nebo dokonce ztratíte kus stavby.
Dalším oříškem je trefení výšky stavby, svislice srovnáte snadno, ale výsledná stavba na fotce může mít dost různé proporce. A vzpomeňte si druhý den, jak to asi vypadalo.

 

Bylo to takhle vysoký? Asi ne, tak to trochu rozplácnu. Jé to je moc.

3. Kupte si shift objektiv. Shift objektiv je speciální objektiv na focení architektury případně panoramat. Tahle chytrá věcička nedělá nic jiného, než že umí tělo objektivu posunout stranou od středu snímače. Taky je mi trochu záhadou, jakto, že když se objektiv posune, obraz se posune s ním. Rovina snímače zůstává kolmá jen se posune ohnisko objektivu.
Postup focení je následující. Stejně jako v prvním případě fotoaparát držíte stále vodorovně (spíš použijete stativ, ale z ruky to taky jde) a vidíte stavbu, která má svislice svislé, ale nevejde se do záběru. V tuhle chvíli vyšroubujete objektiv nahoru a v hledáčku vám obraz zůstane stejně natočen, jen se posune také nahoru. Nakomponujete přesně jak chcete a fotíte. Objektiv je otočný, takže si pohled můžete posunout jakýmkoliv směrem potřebujete.
Obrovskou výhodou je, že snímek přesně komponujete na místě a co vyfotíte je finální produkt se správnou výškou stavby. Pokud se stavba nevejde ve více směrech není problém postupně nafotit části s různým posunutím a posléze vše spojit ve photoshopu. Tělem fotoaparátu nehýbete a tak nedojde k pootočení pohledu a vzniku zkreslení po složení v PS.
Tento objektiv se proto perfektně hodí pro focení panoramat.

Základní poloha, objektiv vodorovně.

Pak už stačí jen posunout záběr objetivu a exponovat.

Příklad panoramata, složeno ze tří snímků.

_ nevýhody
Je to pěkně drahá stranda. Nabídka shift objektivů není moc pestrá, máme tu 2 velké hráče Canon se svými TS-E 17, 24, 45, 90 mm a Nikon s PC-E 24, 45, 85 mm. Úžasný Canon TS-E 17 F/4 L stojí neuvěřitelných 70 000 kč. Pak tu máme ještě objektivy Schneider, které jsou ještě dražší. Nakonec tu máme korejský Samyang 24mm, který je sice výrazně levnější, ale optická kvalita nestojí za moc.
Canon a Nikon s -E na konci jsou o dost jednodušší na použití, protože objektiv je elekronicky spojen s tělem a foťák se sám stará o expozici a clonu.

Nakonec je tu ještě jedna možnost, kterou jsem využil já. Koupit si starý dobrý plně manuální shift objektiv z před digitální éry, v mém případě Nikon 28mm F/3,5 PC. Cena je nejpříznivější, optická kvalita se skoro vyrovná současným modelům, jen to chce trochu trpělivosti pri pořízení snímku. Značnou výhodou je téměř poloviční váha a podstatně kompaktnější rozměry. Tělo nemá tušení jaká je clona a nemůže si nastavit expozici. Je nutné přepnout na úplný manuál a metodou pokus omyl se dobrat ke správné expozici. Další problém vytváří samotná clona. U digitálu jí foťák drží stále plně otevřenou, aby bylo v hledáčku dost světla a zacloní až tesně před exponováním. Tady to musí dělat ruka a hlava. Otevří clonu abych si manuálně zaostřil a nakomponoval a před zmáčknutím spouště nezapomenout zase zaclonit. Při více snímcích je celkem fuška přesně zopakovat stejný postup, podobně jako s Lomem.

Nikon 28mm F/3,5 PC - Nikon 24mm F/3,5 PC-E

 

Váš

Světlé zítřky na obzoru

Množí se obavy, jestli ještě žijeme, když jste o nás už dlouho neslyšeli. Nebojte, jen jsme na blog poslední dobou prděli, kvůli budování našich kariér.

Olga
     Kariérní postup
           Buddy Trainer

Zvěsti o tom kolovali Nando'sem už dlouho. Podle očitých svědectví dokonce sami Supervisoři (šéfové směn) v mnoha případech vyslovili přání "Olo chcem tě" (ne doslova samozřejmě). Co měla být z počátku jednoduchá procházka růžovou zahradou, se změnilo v Olinu zkoušku z dospělosti.

Jaksi se změnil systém povyšování a pozadavků nutných splnit. Kromě testu přibyla příkladová studie z jiného nandosu s esejí a nakonec prezentací. Ola navštívila 2 jiné Nando'sy a setkala se s místními buddy trainery, kteří ji vyprávěli co práce obnáší a jak v ní být dobrá. Tohle byla opravdu ta lehčí část. Následná esej v anglických líbivých frázích, se kterou jsem se samozřejmě snažil pomoct, byla trochu oříškem. Ola mou pomoc náležitě neocenovala, asi proto, že tyhle fráze o ničem, jen aby to vypadalo hezky, nemám rád a tak jsem je vždy doved až k absorudnosti, což vedlo k neschodám a mému odstranění z projektu. Připuštěn jsem pak byl k opravě hrubek a korekci gramatiky.
O prezentaci jsme se dozvěděli až po odevzdání eseje. Ola z toho byla od začátku nesvá a s blížícím se termínem stále nervoznější. Předal jsem jí své zkušenosti z prezentování a pomohl dát dobromady stručnou a údernou prezentaci. Při zkoušce jsme to trochu přehnal se znuděným výrazem, čímž jsme chtěl Olu připravit na možné projevy přihlížejících na prezentaci, což nepadlo na úrodnou půdu.

Ola vše v pořádku odprezentovala a stala se Buddy Trainerem. Co to vlastně je?

Buddy trainer je, jak už název může napovědět, osoba zodpovědná za výcvik nových pracovníků. Musí nově příchozímu vysvětlit, jak to v restauraci chodí a naučit ho jak se co dělá, ovládá a čistí. Je to takový kámoš nadřízený. Bohužel tato pozice s větším objemem práce a zodpovědnosti není zatím spojená s vyšším platem. Je to však mezistupeň v cestě za pozicí supervisor.

Tomáš
     Kariérní postup
           Formálně žádný, ale věci se hýbou tím správným směrem.

Po návštěvě Čech jsem se vrátil do atliéru. Problém s místem Petr vyřešil přestěhováním sebe a Michaely nahoru do jejich nové soukromé kanceláře. V předchozí "zkušební" době jsem se nejspíš osvědčil a práce je stále dostatek, tak nic nebránilo mému setrvání. To znamená, že jsem tu už asi na stálo, tedy dokud budou projekty.

Mám na starosti jeden projekt od začátku (zaměření stávajícího stavu) až do konce (hotová rekonstrukce) a pomáhá mi s tím nejzkušeněnjší z kolegů Luis. Zatím práce obnášla kreslení stávajícího stavu > návrhu v několika variantách > demolice podle vybrané varianty > výkresy pro povolení > změny návrhu podle požadavku památkářů (jsou tu podobně militantní jako v čechách a v podstatě celé centrum Londýna je památková zona) > změny návrhu podle požadavku klientů nesouhlasících v některých bodech s památkáři > zpět za památkáři včetně nových demolic > poslední verze s velkými kompromisy ze strany klientů a menšími ze strany památkářů > výkresy na stavbu včetně výkresů elektriny a osvětlení, kde se nacházíme právě teď.

 

S úřady byl trochu boj, ale nakonec jsme dostali povolení. Stručně o stavbě, je to Rodinný dům v řadovce, která ve skutečnosti tvoří blok, nedaleko Hydeparku. Cena neuvěřitelné 2 miliony liber za celkem prťavou ruinu, ale platí se tu prostě za místo. Klientům teď nezbylo moc peněz na rekonstrukci, tak šetříme kde se dá. Předmětem povolení je rekonstrukce interiéru, s exteriérem do ulice nic neděláme a vzadu jen upravujeme přístavbu. Proto je boj s úřady do jisté míry směšný, vypadá to, že by radši vše nechali, jak je to teď, ať tam nikdo nebydlí a nakonec to spadne. Nicméně můžeme stavět.

Můj neformální postup zpočíná v přechodu z celkem nezávazného kresliče plánů, které jsou jen reprezentací možného řešení v zodpovědnou osobu určující, jak se co postaví.

Tento přerod jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsme začali pravidelně navštěvovat stavbu a kontrolovat průběh prací. Když jsem tam viděl moje výkresy, jak podle nich rozměřují budoucí příčku, napadlo mě,


tohle přestává být prdel. Vše co nakreslím jde teď v průběhu dnů na stavbu a hned se podle toho začíná stavět. Je to trošku děsivé a říkám si snad jsem to někde nepodělal a všechno bude sedět. Máme teď v plánu s narůstajícím objemem a rychlostí prací chodit na stavbu od den, tak se pěkně provětrám, od neustálého sezení na židli.

 

A ikdyž plat není bůhvíjaký, práce mě opravdu baví a užívám si jí.

Vaši