Světlé zítřky na obzoru

Množí se obavy, jestli ještě žijeme, když jste o nás už dlouho neslyšeli. Nebojte, jen jsme na blog poslední dobou prděli, kvůli budování našich kariér.

Olga
     Kariérní postup
           Buddy Trainer

Zvěsti o tom kolovali Nando'sem už dlouho. Podle očitých svědectví dokonce sami Supervisoři (šéfové směn) v mnoha případech vyslovili přání "Olo chcem tě" (ne doslova samozřejmě). Co měla být z počátku jednoduchá procházka růžovou zahradou, se změnilo v Olinu zkoušku z dospělosti.

Jaksi se změnil systém povyšování a pozadavků nutných splnit. Kromě testu přibyla příkladová studie z jiného nandosu s esejí a nakonec prezentací. Ola navštívila 2 jiné Nando'sy a setkala se s místními buddy trainery, kteří ji vyprávěli co práce obnáší a jak v ní být dobrá. Tohle byla opravdu ta lehčí část. Následná esej v anglických líbivých frázích, se kterou jsem se samozřejmě snažil pomoct, byla trochu oříškem. Ola mou pomoc náležitě neocenovala, asi proto, že tyhle fráze o ničem, jen aby to vypadalo hezky, nemám rád a tak jsem je vždy doved až k absorudnosti, což vedlo k neschodám a mému odstranění z projektu. Připuštěn jsem pak byl k opravě hrubek a korekci gramatiky.
O prezentaci jsme se dozvěděli až po odevzdání eseje. Ola z toho byla od začátku nesvá a s blížícím se termínem stále nervoznější. Předal jsem jí své zkušenosti z prezentování a pomohl dát dobromady stručnou a údernou prezentaci. Při zkoušce jsme to trochu přehnal se znuděným výrazem, čímž jsme chtěl Olu připravit na možné projevy přihlížejících na prezentaci, což nepadlo na úrodnou půdu.

Ola vše v pořádku odprezentovala a stala se Buddy Trainerem. Co to vlastně je?

Buddy trainer je, jak už název může napovědět, osoba zodpovědná za výcvik nových pracovníků. Musí nově příchozímu vysvětlit, jak to v restauraci chodí a naučit ho jak se co dělá, ovládá a čistí. Je to takový kámoš nadřízený. Bohužel tato pozice s větším objemem práce a zodpovědnosti není zatím spojená s vyšším platem. Je to však mezistupeň v cestě za pozicí supervisor.

Tomáš
     Kariérní postup
           Formálně žádný, ale věci se hýbou tím správným směrem.

Po návštěvě Čech jsem se vrátil do atliéru. Problém s místem Petr vyřešil přestěhováním sebe a Michaely nahoru do jejich nové soukromé kanceláře. V předchozí "zkušební" době jsem se nejspíš osvědčil a práce je stále dostatek, tak nic nebránilo mému setrvání. To znamená, že jsem tu už asi na stálo, tedy dokud budou projekty.

Mám na starosti jeden projekt od začátku (zaměření stávajícího stavu) až do konce (hotová rekonstrukce) a pomáhá mi s tím nejzkušeněnjší z kolegů Luis. Zatím práce obnášla kreslení stávajícího stavu > návrhu v několika variantách > demolice podle vybrané varianty > výkresy pro povolení > změny návrhu podle požadavku památkářů (jsou tu podobně militantní jako v čechách a v podstatě celé centrum Londýna je památková zona) > změny návrhu podle požadavku klientů nesouhlasících v některých bodech s památkáři > zpět za památkáři včetně nových demolic > poslední verze s velkými kompromisy ze strany klientů a menšími ze strany památkářů > výkresy na stavbu včetně výkresů elektriny a osvětlení, kde se nacházíme právě teď.

 

S úřady byl trochu boj, ale nakonec jsme dostali povolení. Stručně o stavbě, je to Rodinný dům v řadovce, která ve skutečnosti tvoří blok, nedaleko Hydeparku. Cena neuvěřitelné 2 miliony liber za celkem prťavou ruinu, ale platí se tu prostě za místo. Klientům teď nezbylo moc peněz na rekonstrukci, tak šetříme kde se dá. Předmětem povolení je rekonstrukce interiéru, s exteriérem do ulice nic neděláme a vzadu jen upravujeme přístavbu. Proto je boj s úřady do jisté míry směšný, vypadá to, že by radši vše nechali, jak je to teď, ať tam nikdo nebydlí a nakonec to spadne. Nicméně můžeme stavět.

Můj neformální postup zpočíná v přechodu z celkem nezávazného kresliče plánů, které jsou jen reprezentací možného řešení v zodpovědnou osobu určující, jak se co postaví.

Tento přerod jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsme začali pravidelně navštěvovat stavbu a kontrolovat průběh prací. Když jsem tam viděl moje výkresy, jak podle nich rozměřují budoucí příčku, napadlo mě,


tohle přestává být prdel. Vše co nakreslím jde teď v průběhu dnů na stavbu a hned se podle toho začíná stavět. Je to trošku děsivé a říkám si snad jsem to někde nepodělal a všechno bude sedět. Máme teď v plánu s narůstajícím objemem a rychlostí prací chodit na stavbu od den, tak se pěkně provětrám, od neustálého sezení na židli.

 

A ikdyž plat není bůhvíjaký, práce mě opravdu baví a užívám si jí.

Vaši