A samozřejmě jsme k tomu vzali i DVALU. Dále ještě dvě MYSA STRÅ a dvě POKAL a dvě ÖVERENS BOWL a pár dalších maličkostí.
Cestování nezmapovanými trasami je pro mě vždycky poněkud napínavé, takže ujišťování se na které zastávce máme vystoupit a na jaký autobus máme nastoupit jsem kontrolovala několikrát. Naštěstí se zadařilo, i když jsem si jistá úplně nebyla a naštěstí jsem ne dlouho předcílem změnila naší cílovou stanici. Ještě že tak. Přejet o zastávku dál by nebylo úplně vhodné. Vystupovali jsme totiž na dálnici.
Takže cestu jsme zvládli i vstup jsme našli a pak už nás uvítala vůně ikea věcí. Víte jaká. A vůbec nic tam nebylo jinak. Všechno bylo krásné a známe. Takže jsme horní patro prolítli jen tak rychle, protože to známe a nepotřebovali jsme koupit kuchyň nebo obývák nebo tak něco. Na chvilku jsme se zastavili je u matrací a zkoumali přídavné minimatrace na naše pérové matrace. Chvilku před námi podobný výrobek zkoumali dvě ženy. No a představte si, že měli stejnou otázku jako já: " A myslíš, že to pomůže?" (překlad ze slovenštiny)
My jsme se jen potutelně smáli a šli dál, protože to nebylo tak levný a tak jistý, že to pomůže. Tomáš díky tomu vymyslel teorii o tom, že do ikei v anglii choděj jenom evropani, protože to znají a vědí, co tam najdou.
Po prolítnutí horního patra jsme nemohli vynechat oběd. Nečekaně jsme si dali koule. Jinak nabídka byla podobná, jen měli trošku jiný deserty a ovocný salát. Vlastně ještě hnusný anglický párky s kaší a navíc hrášek (na ten jsou tady trošku ujetý). Já jsem očekávala naprostou stejně vypadají koule jako v čechách, ale těch se mi nedostalo. Teda koule chutnali stejně a kaše chutnala jako kaše. Ale omáčka byla divně tekutá a nedostali jsme k tomu brusinky. Což jsem byla zklamaná. Ale jen na chvíli. Brusinky byli hned za pokladnama a mohla jsem si nandat co hrdlo ráčí. Jako napotvoru brusinky zrovna došli, takže jsem jich měla jen trošičku.
A co džus se ptáte? V Anglii se nežije tak zdravě. Můžete si vybrat jen z koly, citronády, oranžády a jablečný limonády. Žádnej džus, žádná voda.
Nedalo se nic dělat museli jsme se zvednout a nenadšením jít vybírat povlečení. Cestou jsme si do žluté tašky ještě přihodily misky a pytlíky a čajítko a skleničky samozřejmě. Bez těch by to ani nešlo přece, i když v přepočtu jsou tu dražší.
Proč jsme ale hlavně jeli do ikey, nebylo kvůli koulím, ale kvůli peřinám. Po tom co jsme přijeli z domova nás přestalo bavit spát pod kraťoučkejma peřinkama pro děti a zamotávat se do přečuhujícího povlečení. Jednou se mi dokonce zdál sen, že se ta peřina scvrkává a já se pod ní nevejdu.
Nakonec jsme si vybrali tenké a levné peřiny normální délky. Zato výběr povlečení, bez kterýho bych odtamtud neodjela byl těžší. To které se líbilo nám obou bylo drahý. To, co se líbilo mě, se nelíbilo Tomovi. A když už jsme teda uděli kompromis tak jsme zjistili, že ho nemají. Takže jsme to obešli ještě párkrát a udělali další kompromis. A znova zjistili, že ho nemají. Já jsem začala Toma ukecávat at si koupíme to drahý, to nechtěl a chtěl jít pryč, ale to já jsem nechtěla. Takže nakonec jsme objeli toto:
Je hezký a dokonce levnější než jsme původně chtěli. Koupili jsme si ale bílí prostěradlo, což se mi nakonec nezdá jako dobrá volba. Už je špinavý od zeleniny a jogurtu.
Pak už jsme vzali jen zásobu čajových svíček a tomáš už mě hnal pryč. Dokonce jsme ani nanaplnili finanční rozpočet, který na ikeu byl uvolněn.
Při nastupování do autobusu jsem chtěla pustit slečnu, co tam stála před náma, ale ona mi odpověděla: " Dík, běž první ty." Čímž se potvrdila teorie o evropanech.
Tomáš si liboval, jakej to byl pěknej výlet, protože mě udržel na uzdě, a já už mám plány, co dalšího hrozně nutně potřebuju koupit.
Vaši
No comments:
Post a Comment