Na oslavu nového roku jsme se rozhodli jít na nábřeží kouknout se na ohnostroj. V práci jsem od Allana dostala rady, že máme vyrazit dostatečně s předstihem a vzít si sebou alkohol a stoličku. Stoličku jsme neměli, tak jsme si vzali jen ten alkohol. A jelikož jsme teď "nóbl" koupili jsme si šampaňské přímo z Champaigne. Bylo ve slevě a výborné.
Nuže vyrazili jsme opravdu s předstihem, vystoupili u Toweru a vydali se pěšky k Westminstru. Cestou jsme nepotkávali nijak moc lidí, tak jsme si mysleli, že jdeme moc brzo, ale jak jsme se přibližoali čím dál více bylo tam i čím dál více lidí. Na místo jsme dorazili před 9 a našli si místo u řeky, kolem ještě nebylo nijak moc lidí a do půlnoci zbývali 3 hodiny. Před náma stála skupinka 4 lidí, dvě italky a dva indové. Italky bylo přiopilé a hrozně mluvili. Jedna vyprávěla o tom, jak má strach z toho že musí žít sama a starat se sama o sebe, protože vždycky se o ní někdo staral. V průběhu večera odešli, a už se nechtěli vrátit zpátky a ty kluky nutili aby pro ně přišli. Ti se na ně ale rozumě vykašlali. Pak se tam najednou narvala skupinka dalších lidí a dost nás utlačovali. Až moc nás utlačovali. Pak se ještě vedlejší skupinka začala hrozně mačkat a já si poslední hodinu říkala, že to možná ani nestálo za to.
Měl to být první multisenzorický ohňostroj na světě, snad 6D - 3D obraz, zvuk, vůně a dokonce chuť. K té chuti se vyjídřit nemůžeme, protože k nám žádné pojídatelné konfety nedoletěli,ale fakt občas bylo místo obvyklých smradů ohnostroje cítit jahody. Také tam byl doprovodný program, který nestál za nic, v 11 měl starosta 1 minutovej proslov. Také jsme nazačátku dostali bonbony a mapičku a svítící náramek, já ho nedostala a Tomášův nefungoval.
Před 12 už jsem byla opravdu unavená a štvalo mě, jak se lidi tlačili. Pak ještě začalo pršet, a Tomáše píchal cizí děštník do hlavy. Ale pak začalo odpočítávání, děštníky zmizely a lidé byli natěšení. A pak se mohla začít odpočítávat poslední minuta.
Trval jen rozumných 10 minut. Ale byl velkolepý.
Po skončení jsme se odplížili o kousek vedle a koněčně si mohli připít. Vtipné bylo, že jsme šáňo z praktických důvodů otevřeli už doma, a ucpali ho jiným korkem, já jsem navrhla, že bysme tam mohli dát ještě i takovejten klobouček. A ještě že jsme udělali, protože jakmile jsme ho sundali špunt vylítnul a trefil pána o 5 metrů dál. Naštestí jsme ho našli a použili znova. Podobná nehoda se nám stala ještě jednou, když jsme šli zpátky. Tomáš na chvíli nedržel špunt a ten znovu vylítl úplně nečekaně a trefil chlápka kus před náma do hlavy. Hrozně jsem u toho nasmála.
Potom jsme už jenom šli domů, a že jsme toho ušli dost, než jsme se dostali do otevřeného metra.
Šťastný Nový rok
Vaši
No comments:
Post a Comment