Vánoční update

Hrajeme si s dárky a skvěle se u toho bavíme. Boží hod jsme prováleli doma v posteli a studovali detailněji dárky. V Anglii je 25. svátek a není zde otevřeno vůbec nic, obchody, atrakce, ani hromadná doprava, tak nejen, že není co navštívit, koupit, ale opravdu se nikam nedostanete. Tohle jsme věděli předem a jídlem jsme se předzásobili, dokonce jsme prozíravě koupili elektriku. Nebylo by moc vtipné, kdyby nám ten den došla a my museli čekat doma po tmě a v zimě, než 26. otevřou obchody. Do centra by jsme za celej den nedošli a v okolí není co vidět, takže volba byla jasná.

 

Výlet jsem si vynahradili na Štěpána. Dojeli jsme k Oku a v pěkný zimě a studeným větru jsme došli až k Toweru. Po cestě jsme poprvé vyzkoušeli Lomo. Kazetu s filmem jsme vložili doma, ale první fotku jsme si nechali až ven. O to větší to byla zábava. Teotetickou stránku focení jsme měli v malíku, ze stručného návodu a několika videií z youtubu. Lomo je opravdu jednoduchá záležitost s minimem nastavení a ovládacích prvků celkově. Vše je opravdu přibližné a o to větší loterie je výsledek, kde do poslední chvíle než se obraz magicky objeví na snímku nevíte, jestli to bude uplně na hovno (bílé nebo černé = vyhozených 18kč za snimek) nebo tam jakýsi barevný flek bude. V průběhu celého procesu výroby snímku, si musíte dávat dobrý pozor co děláte a kdy to děláte. Zapomenete sundat krytku z objektivu, šup 18kč v háji. Hledáček je dost přibližný a samozřejmě v něm nevidíte tmu, když zapomenete sundat tu blbou krytku z objektivu. Špatně vyberete nebo spíš zapomenete vybat žávěrku z neuvěřitelných 2 možností 1/100 (přibližně) nebo tzv. BULB (závěrka je otevřená dokud na ní držíte prst) a 18kč v háji. Dále už máte na výběr jen ze 4 clon, což může být také oříšek, ale když se neseknete s nejmenší z nich (Pinhole), tak snad ve dne vždy nějaký výsledek dostanete. Abych nezapomněl ještě musíte zaostřit, což se provádí přibližně podle metrů, kam chcete mít zaostřeno, to se nedá zkazit, pokud na to úplně nezapomenete. Když se vám tohle všechno nějak povede, vezmete foťák do ruky a tam, kde by jste marně hledali display, najdete vzpínač, diodu a jeden velký knoflík. Postup je jednoduchý zapnete vypínač, rozsvítí se kontrolní dioda a zmáčknete čudlítko. Ozve se zvuk a zboku vyjede snímek. Dále už nezbývá než zírat na snímek a čekat, jestli se tam něco objeví nebo ne.
Představte si že to děláte venku v relativní zimě Anglického velkoměsta, nemůže Vás nepřekvapit naše nadšení, když bílá fotka začala tmavnout. Ztmavla trochu víc než jsme čekali, ale pořád je na ní něco vidět.

Tak to je náš první výtvor, my před Okem. Že oko nevidíte? Za to může hledáček, ale hlavně, že my jsme se vešli.

První snímek byl trochu tmavý, tak Ola snižuje clonu. Jeden stupeň je krapet moc nebo se nám rozjasnilo zatažené nebe. Zase trochu zvláštní ořez, ale to se poddá.

Pro další snímek St. Paul's jsme zase trochu zaclonil. Vidíte Olinku?

Trochu zmrzlí jsme zapadli do Nero Cafe a u kávy a mufinu hodnotili naše první úlovky. Podle některých ohlasů na tyhle foťáky, kde je majitelé dost zdrbli kvůli černým, bílým a jinak divným fotkám, jsme usoudili, že náš výsledek focení je skoro 100%. Než se úplně setmělo došli jsme k Tower Bridgi udělat první večerní snímek.

Otěží se chopila Ola. Foťákem opřeným o lampu a nastaveným na BULB odpočítala dvakrát jednadvacet a vyrobila tehle skvost...

Focení je docela zábava a nejen pro mě. Je důležité si každý krok uvědomit a postupně udělat, nejde jen zběsile cvakat s různým nastavením a vědomím, že to jednou vyjde. Nebojte dělat to pořádně Vás donutí 10 snímků v kazetě a cena každé kazety (6liber). Pořád je to ale nejlevnější varianta focení na instantní film (film do staršího polaroidu je víc něž 3x dražší). Když započítáme do kalkulace nejen klasický film, ale i vyvolání fotek, tak se dostaneme na podobnou cenu, alespoň tady v Anglii. Odměnou vám je však pocit, že je fotka tak trochu vaše dílo, které jste vytvořili vlastním přičiněním a někdy i velkou dávkou štěstí. Celý proces si daleko lépe prožijete, užijete a naučíte ovlivňovat, což stojí za vyzkoušení.

Dost už bylo sloganů z reklam na MasterCard.

Ve volných chvílích skládáme Lego. Už je to nějaký pátek, co jsem lego viděl naposledy, tak mě Lego Technic dost překvapilo. Klasické lego kostky jsou tu dohormady asi 4. Zbytek tvoří nosníčky, tyčky, spoječky a ozubená kolečka, což je taková moderní plastová obdoba merkuru. Stavíme helikoptéru s neuvěřitelně složitou konstrukcí, většina stavebního materiálu nemá speciální tvary právě jen pro helikoptéhu, tak se těším, jak z toho budu moct stavět prototypy udělátek a blbostí. K dokonalosti už chybí jen Power kit, který přidá dálkově ovládané motorky a serva, aby se meze představivosti nekladly.
Jsem já to ale přerostlý dítě.

Tak si tu o prázdninách hraju a Ola mezitím musí pracovat. Vynahradí si to ale před naším příjezdem do Čech, kdy si vybere zbytek své dovolené pro tento rok. To zase budu makat já.

Vaši