Olinka a Tomášek in London: Queen Elizabeth Olympic Park

Dlouho očekávaná věc se stala skutečností. Jako správný Čech bych čekal, že termín otevření parku se bude posunovat, jak je zvykem v Čechách, ale zde jsem se zmílil. Na den přesně se otavřela část Olympijského parku, kde loni proběhla Olympiáda Londýn 2012. Jak jsem již kdysi psal, docela obsorudní situalce, kdy se po skončení olympiády celá oblast uzavřela za vysoké ploty a jediní lidé, které bylo uvnitř areálu možné ve žlutých vestách vidět, byli dělníci pracujcí na snížení kapacity, demontáži dočasných staveb, a přeměně parkovišť a ploch v park. První etapa znovuotevření je za námi a kdokoliv se může přijít podívat, jak to asi bude ve finále vypadat.

Když píšu část, myslím tím pidikousek, který je přístupný pouze pěknou pěší tůrkou nebo na kole, umístěný v nejvzdálenějším místě od všech přístupových bodů. Tak trochu prd v moři bych řekl. Otevření provázela oslava a víkendový festival, který jsme samozřejmě nenavštívili. Otevření pro veřejnost následovalo v pondělí. S Olau přesvědčenou, že jí nic není, jsme sebrali kola a jeli to obhlídnout. Společnou jízdu nemáme ještě natrénovanou, tak to probíhalo jako vždy. Já ve strachu o Olinu bezpečnost jí naviguju asi moc důrazně, což jí naštve, že jí řídím a jednám s ní jak s děckem. Do toho se přidává kašlík a Olinka už nevypadá, že jí nic není. Zdárně jsem se nakonec dopracovali k parku, kde jsme si vyměnili názory a pár kyselých ksichtů. Jediné sportoviště, které je zatím otevřené je Copper box, krytá hala na basket, u které jsme přivázali kola.

Přejdeme silnici a hurá do parku. Na to, že je park otevřený dvě hodiny je tu podezřele málo lidí jako by to nikoho nezajímalo. Za to dost hlídačů nebo jak to říct. To je tu obecně dost rozšířeno. Kde se děje něco mimořádného, stavba, změna dopravy a pod., všude postává personál, aby navigoval lidi, podával informace, hlídal, aby se někomu něco nestalo. Až si někdy připadáte jako dítě nebo jako Ola na kole, ale vesměs je to pozitivní, vidíte zájem a nemusíte běhat jak trubky a hledat cestu. To byla odbočka, zpět k parku. Park je směsicí upravených ploch pro hry, polehávání a posedávání s divokou zelení lučního typu. V nízkém podvečerním slunci je to nádherná podívaná s úžasnou barevnou škálou. Nejvíc nás však zaujal dětský park s prolézačkami, houpačkou a balančními přechody. Opravdu jsem si mezi mnohem menšími dětmi vyhráli.