Tam kde lišky dávají dobrou noc

Včera jsem byla poprvé v práci za peníze. A bylo to fajn. Přibližně to samé, co jsem dělala v neděli. Vlastně úplně to samé. Tentokrát jsem, ale byla do rodiny přivítáná oficiálně. A dokonce jsem dostala Welcome balíček. V něm je má osobní Nandos kniha a jedna peri-peri omáčka. A protože pořád chodím a něco dělám a usmívám se, tak směna rychle uteče. A ani uklízení není nic hrozného. A ještě navíc mám placenou půlhodinovou pauzu, a k jídlu si můžu dát cokoliv, co bude stát do 10 liber. Takže začnu plánovat, jak to udělat abych ochutnala všechno, co jde.

Taky jsem měla trochu obavy z nočního jezdění domů. Ale metro jede až do 0:45, proto bych ho pokaždé měla stihnout. A včera bylo docela plné, a převážně tam byli lidé vracející se z práce. Žádná divná individua. A k metru pro mě přijel Tomáš na kole, na kterém má perfektní blikačky.

A nyní se dostáváme k tomu, proč se to dneska jmenuje, tak jak se to jmenuje. Daine, včera jsme spatřili lišku. Ani se nás nijak nebála, dokonce vypadala přítulně. Pak uviděla jinou lišku. A pravděpodobně se chtěla spářit. Tak začala jí začal honit a vydávala u toho mňoukavý zvuk. Po pár metrech jsem spatřili další. Aby nebylo dost zvířecích návštěv, tak jsem se pak ještě sprchovala se slimákem.

Slimák ve sprše

Liška ve tmě

Z vašich komentářů jsem usoudila, že byste měli zájem o to, abych vám ukázala náš každodenní život. Bude se snažit to splnit.

Ulice kde sídlí naše ubytovací agentura

Supermarket, kde rádi nakupujeme

Tomáš vaří

A nakonec bych se chtěla omluvit blogerce Caroline Blogerka Caroline a její blog. Teprve teď mi došlo, jak jsou si podobné názvy našich blogů. Nebylo to záměrně okopírováno. Ale takhle pojmenovat blog se prostě nabízí.

Na závěr Londýn II: Stále jsme tu.

Vaši