Pracovní zážitky

Poslední dobou nás maličko trápí chmury. Tomášek má tak nějak obtíže s nalezením práce. Ale počítáme stále s dobrou variantou rychlého nalezení. Mezitím vám zde povyprávím mé zážitky z práce.

Události budou popsány retrospektivně.
Včera jsem se teda dozvěděla poměrně krutou věc. A to, že budu mít po tři měsíce každou směnu večerní. Včera mi uklízení trvalo tak dlouho, že jsem nestihla ani poslední metro, takže jsem musela jet autobusama. Naštěstí to netrvá tak dlouho jak jsem myslela. A i v 1 v noci jezdí normální lidé. Nejhorší je uklízení. Mě to trvá tak 1,5 hodiny i víc. Snad se zrychlím, protože je to fakt hrůza, jsem z toho celá  namožená.
Je to teda docela makačka. Obsluhování lidí je náročný a včera si tři stoly stěžovali. Ale to nebylo na měl, bylo to na přípravu potravy.Jedna paní se podivovala, že má snad ty nejmenší křidýlka co kdy viděla. Další si stěžovala, že za takhle málo hranolků nebude platit 2,5. A ještě něco.
Den předtím byl, ale úspěšnějším dnem. Bylo teda docela narváno, a několik oslav najednou. A jeden stůl asi s 10 lidma, si objednal tak 7 zákusků. Tak jsem jim je postupně nosila. Pak zaplatili, já jim donesla vrácení. A chlapík řekl: "To je pro vás." a já "opravdu" a on "no jasně" a šla jsem domů se čtyřma librama v kapse. Pak jsem dostala ještě asi 80 centů. Dále večer občas zbyde nějaké jídlo. Někdo si nevyzvedne take-away, nebo tak něco. Tak jsem ještě ten den dostala domů 10 kuřecích křídel, 4 rýže, 1 kaši a 1 hranolky. Křídla a hranolky Tomáš spořádal ještě večer, a byla to fakt mnamka.
Minulá neděle. To byl extrémní opruz. Pro začátek nejela naše linka metra. Takže jsem si našla jak pojedu a vyjela s půl hodinovou rezervou. Od nás na další zastávku jela náhradní doprava. Pak dál ale už ne. Takže jsem chtěla jet normální linkou. Tak si čekám na zastávce, se mnou dav lidí. Jede kolem autobus a ani nezastaví. Za dalších 5 min. jede další taky nezastaví. Další zastaví o zastávku před, která je vzdálená tak 30 metrů. Tam nastupují lidi. Na zastávce, kde stojím já, zastaví, ale neotevře dveře na nástup. Tak přejdu na tu dřívější. Za dalších pět minut autobus, ten dvěře otevře, ale já se tam nestihnu nacpat. A kouknu na hodiny a je pět a já mám být v práci. Tak jsem jim zavolala, že budu mít zpoždění. Přijede další autobus, a já se do něj konečně nacpu. Ale aby toho nebylo málo. Tak řidič vypne motor a řekne, že nepojede, dokud několik lidí nevystoupí. Ještě stojí na zastávce, a vepředu chlapík řekne jinýmu at nesedí na místě pro zavazadla, že tam má nákup. Druhej mu něco odpoví, a první na něj začne křičet. A vypadalo, že se poperou. Mezitím lidi začnou vystupovat, protože přijeli další dva autobusy, který měli tak 20 min zpoždění, a nelíbí se jim kam situace v autobuse směřuje. Naštěstí dva chlapíky od sebe odtrhnou a donutí toho druhýho vystoupit. A autobus se konečně rozjede. Ale je děsná zácpa, takže se do práce dostanu až s půlhodinovým zpožděním.
A tam mě čeká nemilé překvapení. Je svátek indických rodin. A  do Nandosu jich na večeři přišlo snad 100 milionů. Takže celou dobu poslouchám: musíš se zrychlit, přidej, rychleji. Před zavíčkou se to už trochu uklidnilo a já v půl 10 mohla mít konečně přestávku. A jak přijdu nahoru, tak zjistím, že je tam na stole kila nádobí a bordelu. Takže mi úklid po celém dni trval 2,5 hodiny. Hrůza. A druhej den mi Inga říká, že po mě musela ráno znova vytřít, že se mám příště víc snažit. Jsem zvědavá na pátek, kdy taky chodí hodně lidí a já tam budu pobíhat a uklízet sama.

Nando´s z venku

Dále k veselšímu tématu. A to je espreso. Zatím jsme ještě nevychytali nejlepší kávu. Ale některá už chutná výborně. Laborujeme s nastavením mlýnku a množstvím kafe, které máme dát do páky. A taky nemáme nijak zvášt dobrou kávu, tak výsledná chut je ovlivněná i tímto.

První povedené espreso

Jak víte potkan je mrtvej, ale deraatizátor přišel a nastražil další pasti. Zhodnotil, že pravděpodobně přišel kočičíma dvířkama. Byl to správnej anglán, kterej mluvil těžko srozumitelnou angličtinou. Ale nějak jsem to tam s ním vyřešila.

O sprchování se slimákem jsem vás již také informovala. A aby toho nebylo málo, tak jsem jednoho našla i u nás v pokoji na zemi. Ano v pokoji nám lezou slimáci. V tomto ohledu jsem správnou dcerou své matky, která mě vytrénovala ve vraždění slimáků, a slimáka jsem vzala do kapesníku a venku ho rozšlápla. Ještě, ale nejsem tak zkušení a zatím je nestříhám.

To je asi tak všechno zajímavého z posledních dní. Brzy se ozveme s dalšími zážitky.

Vaši