Stěhuj!

A je tu zase. Další příspěvek. Hurá. Pokud to teda ještě někdo čte.

Pamatujete si předchozí příspěvěk? A na konci tu fotku? Tak to auto není naše, jen aby bylo jasno. Jen jsme se naštěhovali do toho domu.

Nuže, co napsat ke stěhování. Nebylo to lehké. Jelikož na jediný víkend kdy potřebujete auto, si ho zamluví někdo jiný. Takže jsme museli stěhovat po staru, pěšky a všechno v rukách. Naštěstí, naštěští to je tak asi 7 minut, i když jsou tam jedny schody.

Na předběžné balení nebyl čas, ani prostor, tak jsme to všechno museli zvládnou v jeden den. Najivně jsme si mysleli, že to zvládnem tak na třikrát, a že se nám to všechno podaří nacpat do batohů a do krabic od hranolků, které jsem obětavě přinesla z práce.
Realita nás ovšem překvapila. Pokojík to byl malý, ba přímo miniaturní a úložný prostor žádný. Ale nám se podařilo ho zarovnat od shora až dolů. Ve skříních bylo všechno důmyslně uloženo, aby ani kousek nepřišel nazmar, na skříni bylo plno věcí v krabích, všude plno.
A představte si, že se to všechno snažíte sbalit co neusporněji. V pokoji se nemůžete hnout, protože kolem vás jsou věci na posteli je toho dost, překážej vám kola a kávovar. Radost pohledět. A Tomáš se diví, proč jste tak podřáždění. Už si to představujete?
Takže já jsem den předtím připravali tři krabice, kombinace oblečení a různech věcí, jako kosmetiky a nádobí. Druhej den jsme to všechno přebalili. Protože toho byla spousta. Oblečení o kterým jsme skoro už ani nevěděli. Spousta nářadí co se nám nastřádala. Co bylo papírů a časopisů. A krabice nádobí, a dvě krabice jídla. Plus velká ikea taška s peřina, kvůli který si z nás Petr dělal srandu, že vypadáme jako správný východoevropani, co se stěhují. Dva batohy plný elektroniky. Kávovar. Taška bot.

Konečný součet byl 4 cesty s dvouma krosnama a krabice v rukou. Další dvě cesty s malýma batohama a kufrem a jedna Tomášova cesta na kole s krosnou. Když na to tak vzpomínám, tak se divím, že jsem to přežila.

Dalším nastalým problémem bylo, jak to budem uklízet. Nakonec to dopadlo tak, že jsme přišli sem, všechno vyházeli na postel a zas šli. Vypadalo to následovně.

Po poslední cestě, já značně unavená, nás ještě čekalo základní uklízení do skříně. Abysme vůbec mohli kde spát. Naše nová luxusní postel je tak velká, že se v ní úplně ztrácíme. Je milionkrát pohodlnější a hlavně necejtíme každou pružinu. Zajímavým faktem je, že do starého minipokojíčku se po nás nastěhovali dva kluci, kteří spolu zdíli tu postel. Nějak si to neumím představit, jak tam spát a nedotýkat se sebe.

Druhý den stěhování už byl klidnější. Začali jsme uklízet. Uklidili a utřeli jsme úplně všechno. Komodu jsme pákrát přerovnali a zjistili, co všechno potřebujeme. A pak tadamdadá jsme vyrazili do ikee. Ale nic moc zajímavýho jsme nekoupile, jen takovýty potřebnosti do kuchyně. A teda péřový polštáře.

Tudíž, jsme tu druhý měsíc, a je nám báječně. Já už jsem stihla ztratit pořádnost a uklízevost, kterou jsem získala tam. A Tomík má víc místa na vyrábění a spravování kol v obýváku.

Další díl již brzy na vašich obrazovkách. S vašimi oblíbenýmy hrdiny se podíváte na anglický venkov a těžkou dřinu na lodi.

Vaši