Jak byla Olinka na výletě v Čechách

Po nedlouhé době strávené v srdci Anglie jsem se sama vydala na cestu domů. Letěla jsem sama, a byla jsem velmi nervozní. Po minulém zážitku s dobíháním letadla jsem naplánovala cestu s dostatečnými rezervami. Vstávala jsem po 3 hodině ráno, autobusem k autobusu na letiště jsem přijela o půl hodiny dřívě, a na letišti jsem byla o hodinu a půl s předstihem. Ale aspon jsem se nemusela stresovat s tím jak jsou všude fronty a mě uletí letadlo.
Na letišti Stanstead byl úplně jiný systém odbavování než v Praze. Nejdříve se naskenovala letenka, pak hned následovala bezpočnostní kontrola. V příručním zavazadle nesmíte mít samozřejmě žádné tekutiny. A pokud máte kosmetiku tak jí musíte mít zavřenou v pytlíku, který ale naštěstí rozdávála paní ve frontě. Jak jsem ale byla nervozní, tak jsem si zapoměla z kapsy vyndat telefon a samozřejmě jsem v bráně pípala. Tak mě na druhé straně paní ohmatala použila ruční detekční zařízení, které mi pípalo na noze, pak jsem znova prošla bránou a už jsem nepípala. Ještě jsem si vlastně musela pro jistotu sundat boty.
Pak jsem dorazila do haly a na obrazovce hledala můj let. Který tam vůbec nebyl. Ano vyděsila jsem se. Ale nezpanikařila a obhlídla, co si kde seženu k jídlo a koukala na obrazovku znovu. Už tam byl. Ale ještě bez gatu.
Hned jak se objevilo číslo gatu tak jsem vyrazila, tam chvíli stála v další frontě a pak už si sedla a usnula.
Po příletu jsem u celní brány pozdravila pána anglicky ikdyž to byl čech.
V Brně jsem se štastně setkala s rodinkou a jeli jsme domů. Celou cestu po dálnici děsně pršelo a skoro nic nebylo vidět. Jeli jsme do Humpolce najíst. A já v restauraci opět pozdravila anglicky. S rodinkou jsem ovšem samozřejmě mluvila česky.

Druhý den jsme jela do Prahy na přijímačky. Jela jsem autem s Lukášem Kájou a Viktorkou. Celou cestu jsme povídali a Viktorie se mnou chvíli nemluvila, protože jsem řekla, že bysme tady rádi zůstali déle, než do září. Tímto to oficiálné oznamuji i tady pro širokou veřejnost. Pak jsme na Břevnově opět povídali, s Vegy a Kájou jsme si skočili s Terkou na kafe. Pak jsme naštvali Lukáše, protože k večeři nebyli palačinky, ale zeleninový salát. Který mu nakonec, k jeho vlastnímu překvapení, chutnal.

Středa. Den přijímaček. Už od začátku to vypadalo, že to nedopadne. Vybrala jsem si autobus, který mi ujel. Další měl zpoždění. Do školy jsem přiběhla akorát. Neměla jsem propisku. Měla jsem chyby v seznamu literatury. Ale tak nějak jsem získala obstojný počet bodů, díky němuž budu pravděpodobně přijmuta.

Čtvrtek. Brunch u Káji. Odpoledne s rodinkou v Jihlavě.

Pátek. Zastávka u zmrzlináře Matyho. A párty v Humpolci.

Sobota. Poslední nákup zásob do Londýna. A pak už jen odjezd na letiště. Probrečela jsem loučení s rodinkou a průchod kontrolou a trochu i odlet. A stýská se mi už teď. Tomík si pro mě přišel k autobusu. Tak jsem mu celé odpoledne a večer vyprávěla zážitky z celého týdnu. A pak jsem poměrně brzy usnula u Top Gearu.

Brzy zase naviděnou v Čechách bičis.

Opět spolu Vaši